Výjimečný koncert oslavující patnáctileté výročí života extrémistického hudebního komanda GRIDE se uskutečnil první zářijový víkend. K obřadu získání občanky GRIDE pozvali hned několik zpřátelených kapel, které se postaraly v areálu dětského tábora Rechle na Prachaticku o nezapomenutelný večer.

Několik slov bych chtěl netradičně věnovat i místu, které celou akci hostilo a to nejen z toho důvodu, že mi ho dalo celkem slušnou fušku nalézt. Rechle se nachází pár kilometrů od Prachatic v nádherném odlehlém pošumavském údolí nebo spíše roklině, kterou protéká řeka Blanice. Kdysi tu býval pionýrský tábor, ze kterého zbyly chatky a několik budov, které poskytly parádní zázemí pro návštěvníky akce. Bývalá jídelna rudošátečníků se změnila v koncertní sál s výčepem, klubovna v backstage s galerií. Lidí se ten večer sešlo ke dvěma stům a vytvořili důstojnou kulisu pro podobný koncert.

Díky hledání místa přijíždím až ke konci setu noisového jednočlenného hudebního tělesa zvaného I.B.H.C., po kterém jdou na řadu LAHAR. Nejlepší thrashová domácí kapela současnosti svůj set zakládá na materiálu z aktuálního alba „Umění strachu“, neopomíjí se jeho nejzásadnější pilíře jako „Ďábel je hovno“, „Řecko“ nebo „Navždy nepřátelé“. Kontinuitu setu narušuje jen poněkud dlouze vyměňovaná prasklá struna, ale kdo by si u mistra thrashové kytary Korka rád nepočkal.

Celý set jednoznačně ovládl diktátor Banán, který se postaral o dynamickou přehlídku nejen hlasových, ale i artistických kreací, ve kterých jsme mohli vidět disciplíny, jakými jsou rozbíjení hlavy mikrofonem nebo pokus o nelepení co největšího počtu slin na strop. Nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu, ale po tomto koncertu jsem přesvědčen, že Banánovi LAHAR padnou lépe, než jeho předchozí BALACLAVA. Pekelné vystoupení plné jiskřící spontánní energie, rychlého thrashingu s hardcorovým feelingem a strhujících instrumentálních výkonů na postu kytary a bicích nástrojů nasadilo laťku velmi vysoko.

Další kapelou jsou jihočeští nestoři grindcoru INGROWING. Hned v úvodu setu je atakován kytarista Rob a chvilku je nošen ve dvou lidech před pódiem, jakmile se o to samé dva dobrodinci pokusí u baskytaristy Vlakina, tak končí Vlakin na zemi a oba dva výtečníci pod ním. Celý set byl pravidelně narušován v podobném duchu, Vlakinovi byl několikrát shozen mikrofon a bylo znát, že spolupráce s publikem u něj již překročila práh žádané koncertní interakce. INGROWING to navzdory tomu hrálo perfektně a já si konečně poprvé mohl vyslechnout jejich set s výtečným pražským dvoukopákovým dominátorem Jurgenem v zádech. 

Po nich jdou na řadu GRIDE. Ještě před vykopnutím bubeník Čert velmi srdečně děkuje všem, kteří dorazili, pak už se spouští typická grindcorová jatka. Počátek patří novým skladbám - zaznívají kultovní pecky „Na jatka už nastoupila noční směna“, „Kolik višní, tolik třešní“, „Plán B“, „38° ve stínu“ a další, které svědomitě likvidují osazenstvo sálu.

Zhruba v polovině setu je na scénu pozván jeden ze zakládajících členů, kytarista David, zbytek koncertu pak oslavenci jedou starší skladby v tříkytarové sestavě. Ještě před tím jsou sezváni na pódium bývalí členové GRIDE a připíjí se speciální Grideovicí. Druhá polovina setu je tvořena staršími skladbami, na konci samozřejmě zazní i „Arogance Moci“, o které zpěvák Iny říká, že je to pro GRIDE něco jako „Scum“ pro NAPALM DEATH. Poměrně mě překvapuje jak i při jisté míře opilosti kapely zní všechno neuvěřitelně přesně a jak čistý zvuk jde ven.

Další hrající SEE YOU IN HELL bohužel prokecávám venku, ale z kratkozobackeho tria SHEEVA YOGA si užívám celý set. Jejich mix power violance a fastcore je jednou obrovskou vybuchující bombou nespoutané ukřičené energie. Tato agilní trojka koncertem v Rechli startuje společné evropské turné s GRIDE a nutno dodat, že se na startování čáru dostavila ve skvělé formě.

Vše perfektně odsýpá a dává mi vzpomenout na špičky klubové scény dělající podobný vichr v tříčlenných sestavách, například Brazilce DISCARGA. Na konec celé narozeninové párty přicházejí gratulovat LYCANTHROPHY. Zvuk je podobně jako u INGROWING trochu méně čitelný, nicméně i přes to je v pokročilou hodinu v sále poměrně plno. LYCANTHROPHY patří k tomu nejlepšímu co domácí fastcore / crust / powerviolance scéna nabízí a rozhodně to není jen tím, že u mikrofonu je nádherná žena. Za sebe se připojuji ke gratulujícím a již teď se těším za tři roky na oslavu plnoletosti GRIDE nebo za pět let na dvacítce.

Foto: ilustrační